První pomoc ježkům

Úvod
Ježek je jedním z nejstarších savců, kteří ještě žijí na této planetě. Rozvoj automobilismu, chemizace a zemědělská mechanizace spolu s vandalismem hubí nesmírné množství těchto zvířat. Denně jim bere člověk jejich přirozené prostředí a zvíře hledá stále nový úkryt. Někdy je opuštěný keříček nebo vyhozená pneumatika na velkém sídlišti jediným ježčím úkrytem.

U nás žijí dva druhy ježků
J e ž e k    v ý c h o d n í (Erinaceus concolor): má tmavou obličejovou část, bodliny jsou většinou nestejnoměrně uspořádány. Spodní část těla je šedá, kontrastní je bílá skvrna na hrudi. U starších jedinců je bílošedá, někdy zcela splyne s ostatní barvou srsti. Bodliny jsou světle až tmavošedé, stříbrošedé, nebo tzv. pepř a sůl. Tento druh mívá delší čumáček, také je neklidnější.
J e ž e k    z á p a d n í (Erinaceus europaeus): má od čenichu k očím po stranách obličejové části tmavé podélné pruhy, které se světlým pruhem uprostřed hlavy tvoří písmeno V. Spodní část těla je světle hnědá, béžová. Bodliny jsou uhlazené a směřují jedním směrem. Zbarvení bodlin je světle hnědé, tmavohnědé, někdy narezlé. Čenich je tupější. Celkově je tento druh - až na zvláštní výjimky - klidnější.

Malá ježčí biologie
délka života: v přírodě sotva 3 až 5 let
váha: 1000 až 1400 gramů
velikost: 22 až 32 cm
teplota těla: 35 až 37°C (v zimním spánku 2 až 6°C)
dechová frekvence: 40 až 50/min. (v zimním spánku 4 až 8)
srdeční frekvence: 180 až 220/min. (v zimním spánku 10 až 20)
dospělost: 6 až 8 měsíců
březost: 30 až 38 dní
počet mláďat: 3 až 7
porodní váha: 12 až 30 gramů
vrhy za rok: 1 až 2
doba kojení: 40 dní
počet struků: 10

První pomoc ježkům
Pokud jste našli na podzim ježka, je rozhodující jeho váha. I když se údaje u jednotlivých autorů poněk liší, obecně lze říci, že ježky s tělesnou hmotností kolem 700 g je lépe ponechat v jejich přirozeném prostředí.
  • Hmotnost
    V první polovině října potřebují ježci, jejichž váha je pod 200 g, ve druhé polovině pod 350 g, v listopadu pod 500 g. Najdete-li ježka v zimě za velkých mrazů, též potřebuje pomoci. Zapište si váhu ježka, datum a místo nálezu. Ježek má pravidelně přibývat bez zjevných výkyvů (proto je zapsání váhy tak důležité). Zpočátku se ježek váží častěji, po dosažení 200 až 250 gramů se váží zhruba jedenkrát za týden. Pokud je ježek prochladlý - musí se zahřát (láhev s teplou vodou, termofor).

  • Blechy, klíšťata, muší larvy
    Blechy je možné odstranit přípravky BOLFO, Difuzil H (na dětské vši), Difusil V atd. Dejte vždy pozor na obličejovou část. Po použití Difusilu se musí zvíře opláchnout vlažnou vodou. Bolfo se neoplachuje.
    Pozor! Zvíře se nesmí namočit, pokud je malé nebo zesláblé. Můžete použít i druhou alternativu, která se používá u zcela malých ježků: blechy opatrně vyčesáváme starým (třeba zubním) kartáčkem nad vodou.
    Blechy jsou jenom "ježčí", každý živočišný druh má ty "své". Jestliže blechy přeskočí, nemějte obavy, nebudou vás štípat, protože jsou zvyklé na tu kůži, kde se namnožily.
    Klíšťata zakapejte olejem, po chvíli vytáhněte a vhoďte do kelímku s vodou. Nerozšlapávat, neničit stisknutím! Nebezpečné!
    Pozor! Nezaměňujte klíšťata s bradavičkami (struky), které má samička i sameček po obou stranách těla!
    V okolí uší a očí se někdy vyskytnou muší larvy a vajíčka. V tomto případě jde o hodně zesláblé zvíře. Larvy i vajíčka zakapejte nebo potřete zředěným alkoholem, Alpou, kolínskou - potom je pinzetou seberte.
    Prohlédněte pečlivě i event. drobná poranění - omyjte čistou vodou, postříkejte desinfekcí.
    P O Z O R: Jestliže zvíře nebere potravu, vychází ve dne, stereotypně běhá, padají mu bodliny, špatně chodí, padá k jedné straně, je abnormálně neklidné, apatické apod. - jsou to příznaky nenormálního stavu. Je třeba urychleně vyhledat pomoc u odborníka. Bohužel, není mnoho veterinářů, kteří mají s ošetřením ježků dostatečné zkušenosti.

  • Prohlédnout okolí nálezu ježka
    Někdy se stane, že se mláďata rozlezou po okolí a hledají potravu. Dobře se podívejte, jestli tam nemá vámi nalezený ježek ještě další sourozence. Pomůže sluch: volají po matce pískotem, podobným jako ptačí mláďata.

  • Potrava a ubytování
    Ježci jsou hmyzožravci, jejich potrava se musí skládat převážně z masa. Jako divoce žijící zvířata reagují citlivě na chybnou, příliš vydatnou nebo neobvyklou potravu. Dávejte ježkovi dostatek potravy, aby nehladověl (denně asi 1/4 jeho váhy).

    Příklady základního ježčího jídelníčku:
    • Libové hovězí, telecí, králičí, kuřecí maso - vařené a nakrájené, smíchané buď s vařenou rýží, nudlemi, malými kolínky, flíčky, syrovými vločkami apod. Směs rozředit trochou vody, přidat (3x týdně) vitaminy pro kočky nebo psy (např. Roboran). Některé kvalitní kočičí a psí masové konzervy by už vitaminy a potřebné minerály měly obsahovat (např. Whiskas).
    • Vařené kuřecí krky, které větší ježci obírají až na kost. Menším se musí maso obrat a pokrájet. Ježkům se žvýkáním zpevňují dásně!
    • Maso z výseku - vařené, rovněž tak i vnitřnosti: srdce, slezina.
    • Konzervy pro psy a kočky, které jsou dnes už běžně k dostání: smíchat dle bodu a. Směs se obměňuje přidáním nastrouhané syrové nebo vařené mrkve, jablka, vařeného popř. smaženého vajíčka (tvaroh není moc v oblibě).
    • Kuřecí srdíčka nebo maso z výseku: rozemlít nebo nakrájet, opět smíchat dle bodu a.
    • Syrovou i vařenou rybu bez kostí - nakrájet (není moc v oblibě).
    • Měkkou hrušku, jablko, banán (všichni ježci bez rozdílu milují avokádo). Někteří ježci si ovoce nevšimnou, jiní ho pojídají s chutí, ovšem ne v takovém množství, aby mohlo být jejich hlavní potravou!
    • Přikrmovat lze i masovými granulemi pro koťata a štěňata.
    • Občas dát piškoty (zbytek buchty, puding, kaši).

    Nikdy ježkům nedávejte kravské mléko. Dostávají po něm průjem a můžou i uhynout.
    Ježkům od 200 gramů se občas podává i živá potrava, např. mouční červi, cvrčci, myší holátka (k dostání v akvaristice).
    Ježci si musí zpevňovat dásně - proto je dodré dávat vařené kuřecí krky, kuřecí kosti, suché krmení pro kočky, loupané a rozlámané vlašské, lískové i burské (nesolené) oříšky.
    K pití pouze vodu do nepřevratných těžkých misek. Při průjmech se dává slabý čaj ochucený medem.

    Ubytování (výběh)
    Výběh musí být nejméně 1 m2 velký. Ježek nesmí být uzavřen v malé bedýnce, není morče nebo králík! Rovněž nemůže žít v akváriu, ve vaničce, v kleci, za oknem!
    Bedýnka na spaní stačí obyčejná, papírová, zhruba 30x30 až 40, vysoká cca 20 cm, s otvorem 12x12 cm.
    Potrava se nesmí dávat dovnitř bedýnky! Umisťuje se na druhém konci ježčího výběhu.
    Celý výběh se pokryje novinovým papírem, do bedýnky se dá zmuchlaný papír (nikdy piliny, hobliny, písek).
    Menší ježci do hmotnosti 150 až 200 gramů se dávají do hadříků - olemovaných, bez poutek a děr! Uvědomte si, že malý ježek se sám nezahřeje a potřebuje teplo. Někdy se dává těmto ježkům láhev s horkou vodou, obalená kusem látky (nebo termofor).
    Ježek je výborný šplhavec - dokáže přešplhat ohrádku, ve které je umístěn. Proto musí být ohrádka hladká, vysoká nejméně 60 cm. Nemáte-li možnost takto ježka umístit, musíte mu umožnit nejméně 4 hodiny proběhnutí večer! Pozor na skuliny za sporákem, pračkou, nábytkem, na vysoké boty apod. Pokud se ježek např. dostane za sporák nebo kuchyňskou linku, může se stát, že mu vzpříčené bodliny zabrání, aby se vlastní silou dostal ven!
    Do hmotnosti 600 gramů musí být ježek v pokojové teplotě (a to okolo 18°C). Tedy žádný vlhký sklep nebo balkon, kolna.
    Ježci jsou většinou samotáři. Při dvou až třech ježcích je lepší, když má každý svůj domeček. Při větším množství se nedá toto pravidlo dodržet. Někdy se vyskytnou jedinci, kteří jsou rvaví a napadají ostatní. Takový ježek musí být zvlášť, mohl by ostatní klidnější či méně zdatné ježky pokousat. Stává se to většinou na jaře, kdy ježci chtějí ven, jsou neklidní a o potravu moc nestojí.

  • Prohlídka, ošetření
    Většina ježků potřebuje jako základní ošetření pouze zbavit blech a klíšťat (viz. Základní léky pro ježky), eventuálně koupel. Tyto úkony zvládne dost lidí. Horší je to s ošetřením, kdy se jedná o h nisavé rány, o celkovou malátnost, poranění autem aj. - v tomto případě vyhledejte pomoc u zkušeného veterináře. Sami neordinujte léky, které se používají pro domácí zvířata - vždy se poraďte s veterinářem nebo jiným odborníkem.

  • Jednoho nebo dva? Čistota
    Jen málokterý člověk si vezme na starost hned dva ježky, pět až deset ježků u začátečníka je skoro zázrak. Přesto je lepší mít hned ze začátku nejméně dva ježky. Jedno zvíře se většinou brzo rozmazlí, vybírá si v potravě a někdy je apatické. Nemá se s kým dohadovat o potravě, o pelíšek, ztrácí plachost a na vrozené ježčí zvyky, jako je funění, stáčení aj., zapomíná. Udržovat čistotu ve výběhu i v bedýnce je tak samozřejmé, jako denně vyměňovat pitnou vodu. S novinami to není problém, hadříky se musí vyprat.
    I ježky je třeba nejméně 2x týdně buď otírat ze spodu mokrou žínkou, nebo jim umožnit proběhnout se ve vaně, v malém množství vlažné vody. V přírodě se pohybují prakticky stále v mokré trávě a tím se čistí, v zajetí tuto možnost nemají. Je potřeba také dohlédnout na různé zbytky jídel, které se jim někdy zachycují na čumáčku. Vrstva zbytků vytváří plíseň.
    V bytě se suchým vzduchem mívá ježek často přeschlou kůži, stačí mu ji občas pokapat dětským olejem.

  • Vnitřní odčervení
    (viz. kapitola Základní léky pro ježky)
    U ježků se vyskytují - zrovna tak jako u jiných zvířat - vnitřní paraziti, které je třeba odstranit. U p o z o r n ě n í: tito paraziti jsou jen u ježků, nejsou přenosní na jiná zvířata (ani na člověka)!

  • Drápky, nášlapky
    I při dostatečném výběhu rostou ježkovi drápky. Domácí podlahu nelze srovnat s členitým přírodním terénem. V přírodě ježek přelézá a podlézá různé překážky, vyhrabává potravu aj. - tím si drápky stále obrušuje. Doma toto všechno chybí.
    Je tedy nutné se občas na drápky podívat a event. je přistřihnout. Stříhají se zrovna tak jako drápky u ptáků, !!pozor na nerv!!, který vede středem rohoviny. Použije se nůžek na silné nehty - drápky se stříhají zdola nahoru, raději méně. Nikdy ne obráceně! Je nutné dávat pozor na nášlapky, t.j. na spodní plochu chodidla, kde se shromažďují zbytky potravy, které časem vytvoří kolem drápků tvrdou kůži a vrstvu na tlapkách (v okolí drápků tak může vzniknout zánět).

  • Ježek je nočním zvířetem
    Dopřejte ježkovi přes den klid, nerušte ho. Je nutné ráno uklidit výběh a bedýnku, vyměnit vodu, vyhodit zbytky potravy - umýt mističky (jídlo každý den čerstvé!). Pak už zvíře nechte spát. Větší ježek se krmí jednou denně, a to večer. Jen malí a vyhublí ježci se krmí vícekrát denně.
    Při pohybu po bytě nedělejte zbytečný hluk: bouchání, klepání, puštěné rádio, cvakání atd. - to všechno jsou zvuky, které zvláště zpočátku zvíře dost ruší. Některý jedinec je z těchto zvuků neklidný. Později si zvykne.
    Dejte zvířeti co potřebuje a nijak ho nerozmazlujte. Ježek také není hračkou pro děti nebo pro psy!
    Pozor! Ježek je sice zvíře "soumraku", ale také potřebuje světlo - proto nesmí být chován v prostorách, kde je naprostá tma - oslepl by!

  • Kdy zimní spánek
    Když ježek dosáhne hmotnosti cca 600 gramů, je možné pomýšlet na jeho zimní spánek (který by v normální zimě měl trvat maximálně do konce března).
    Ježek nemusí v zajetí za každých okolností nutně spát - dá se krmit celou zimu. Někdy je jedinec tak malý nebo zesláblý, že požadované hmotnosti 600 gramů dosáhne až někdy koncem ledna. To už je pozdě na zimní spánek, zvlášť když v posledních letech je zima tak proměnlivá (což je pro zimní spáče zlé).
    Ježka s hmot. minim. 600 gramů přeneste do chladnější místnosti, na krytý balkon (kde nemrzne!), do světlejšího sklepa. Všude však musíte učinit taková opatření, aby ježek z určeného místa neutekl (nepřešplhal)!! Místo by mělo mít plochu alespoň 80 x 80 cm, přepážka (ohrádka) vysoká nejméně 60cm.
    Na zazimování dřevěnou nebo lepenkovou bedýnku, krabici (velkou alespoň jako krabice od "Ramy"). Tu vycpěte zmuchlanými novinami, senem nebo obojím. Rukou udělejte dovnitř tunýlek, aby se tam zvíře bez obtíží dostalo.
    Ježek si obydlí sám "docpe", proto nechte trochu sena nebo papíru vždy před bedýnkou. Nikdy nedávejte polystyren!
    Může trvat několik dní, než ježek upadne v zimní spánek. Do té doby musí být pravidelně krmen. Některý ježek přestane brát 2 až 3 dny potravu, pak opět dva dny krmivo vezme, později přestává brát potravu vůbec. Když vynechá alespoň týden, můžeme předpokládat, že usnul. Přesto je nutné, aby ve výběhu byla !! vždy voda !! a krmivo, které se v době spánku namíchá z piškotů, rozinek a oříšků.
    Dejte pozor na výkyvy teploty - i ježek se budí ze spánku. Musíte se na něj občas opatrně podívat - tedy nevyndavat, nepřenášet do tepla! Během spánku je zvíře zcela stočeno, zdá se na omak chladné, dýchání je velmi zpomalené. Při velké opatrnosti můžete ježka i zvážit, ale raději se spokojte s tím, že ježek žije. Nešetrným zacházením byste mohli ježka probudit a on by se pak velmi těžce dostával opět do spánku (zbytečně by se vysiloval).
    Během spánku ztrácí ježek až 1/3 své váhy, proto je minimální váha 600 gramů nutná.
    Na jaře svého (nebo své) svěřence dokrmte. Ježek se vypouští do přírody koncem dubna (začátkem května), je-li alespoň tři dny suché počasí a samozřejmě, není-li teplota pod + 5°C. Při pěkném a suchém počasí je možné dobře živeného a zdravého ježka vypustit i dříve. Výhodná jsou pro ježky ta místa, kde je lze zpočátku vypuštění přikrmovat.
    V Praze ježky nepouštějte, pouze najde-li se na kraji města bezpečné místo (velké zahrady, meze s hustými keři aj.) bez frekventovaných komunikací.
    Nikdy nepouštějte ježka v blízkosti silnic!! Nepouštějte ho na prázdné opuštěné místo, otevřenou louku nebo do hustého (hlavně jehličnatého) lesa. Ježek se nesmí vypouštět za denního světla, ale pozdě odpoledne, v době, kdy už se začíná stmívat.
    Ježka i s bedýnkou přeneste na určené místo - tedy pod keře, pod kolny, hromady dřeva. Otvor bedýnky přikryjte dřevem nebo cihlou a navečer tyto překážky odstraňte. Pro první dny dejte vedle bedýnky i trochu žrádla.
    Ježci se budou držet tam, kde není přesně upravená (učesaná) zahrada. Zahrada bez keřů ježka neláká. Zvířata se ráda prodírají křovím, zdolávají různé překážky. Svá obydlí si pořizují nejraději pod hromadami dříví, v kompostu, pod různými odloženými věcmi v kolnách a stodolách.

    Dejte !! P O Z O R !! při přehazování kompostů a hromad větví vidlemi. Do bazénku udělejte "výlez" - stačí obyčejné prkénko s příčně natlučenými latěmi. Nenechávejte odkryté různé díry pro stromky nebo stavební výkopy! Tam všude může drobné zvíře spadnout a zůstat tam celé dny, než na něj přijdete. Opět stačí položit do jámy či výkopů prkno s příčkami. Umožněte ježkům, aby mohli z takové pasti vylézt, jinak to bude pro ně jistá a zbytečná smrt! A velmi krutá!!

Několik rozmanitých informací o ježcích ...
- Nedávejte malému ježkovi žížaly, slimáky, myši! Nerozkouše je. P O Z O R ! Slimáci a žížaly jsou hlavními přenašeči plicních parazitů, proto jimi ježky v zajetí raději nekrmte. Na jaře se ježek zvyká na přírodní prostředí tím, že se mu dávají brouci, mouční červi, cvrčci, myší holátka nebo se vyrýpne kus trávníku a dá se do výběhu. Ježek si sám hledá brouky a jiný hmyz. Uvedený hmyz se může ježkům dávat i počas jejich pobytu u vás, ale v omezeném množství a zejména tehdy, když je zvíře větší a má už druhé stabilní zuby!
- Někdy se ježek zkroutí a nahazuje si zpěněné sliny na hřbet. Není to vzteklina (ta u ježků nebyla prokázána), ale tzv. ježčí parfémování, kdy ježek při styku s ostře vonící látkou chce přenést tuto vůni na sebe. Někdy jde o sáček od kávy, koženou botu, špinavé prádlo, navoněný kapesník apod.
- Ježek dokáže být velmi rychlý a vynalézavý ve vyhledávání svých úkrytů. Stačí malá mezera a hned je za skříní či pračkou.
- Ježek nemá tak velkou inteligenci, jako třeba jiný savec, ale dobře si pamatuje i po delší době svůj pelíšek nebo místo v bytě, i když před tím už byl ve volné přírodě. Pozná také svého ošetřovatele, ale někdy dokáže svými zuby pěkně stisknout. To nesmíte brát jako útok - ježek špatně vidí a pohyb ruky považuje za kořist.
-Ježek by se neměl stát domácím zvířetem, i když se s ním lidé po delším soužití někdy těžko loučí. Uvědomte si, že je to divoké zvíře a čekat od něho nějakou vděčnost je zcela zbytečné.
- Ve výjimečných případech zůstává ježek v lidské péči. Jedná se o invalidní nebo jinak poškozená zvířata. Těm by se však měla věnovat stejná péče a láska jako jiným domácím "mazlíčkům".
- Dříve než byl na zemi člověk, žili tu už ježci. Dnes patří k ohroženým druhům. V současnosti mnohé evropské země ježky přísně chrání. Zakládají pro ně útulky, školí veterináři aj. Bohužel, Česká republika k těmto zemím nepatří!
- Nekrčme nad osudem ježka rameny a snažme se udělat vše pro to, aby ho příští generace neznaly pouze z obrázkových knih nebo z muzejních vitrín. Nezaslouží si to !

Základní léky pro ježky
Nejnebezpečnější z parazitů ježka jsou plicní červi - Crenosoma striatum (plicnivka ježčí) a Capillaria aerophila, kteří způsobují velký úhyn nejen mláďat, ale i dospělých jedinců. Projev onemocnění: hlasitý, rachotivý dech, suchý kašel, chrčení, hlenovitý (až hnisavý) výtok z nosu, vratká chůze, propadlé boky, úbytek na váze.
Ježek trpí i střevními parazity - škrkavky, vrtejši, tasemnice aj.

Léky proti parazitům dýchacího ústrojí
- Dectomax, Ivomec - dávkování
0,03 ml na l00 g hmotnosti, injekci je nutné po 14-19 dnech opakovat. Injekce se aplikuje pod kůži na hřbetě do tzv. kožního stanu, kožní řasy (kůže se nadzvedne za bodliny pinzetou, nebo přímo rukou). U ježků do 300 g hmotnosti je dávkování - 0,02 ml/100 g. (Používá se Ivomec určený pro krávy, Dectomax je univerzální).
- Citarin-L, 2,5%, fa Bayer - dávkování: Tento lék se do ČR nedováží. V SRN se u ježků používá běžně. Dávkování je jiné než u shora uvedených preparátů: 0,05 ml na 100 g hmotnosti. Injekce se musí dát 2x po 48 hodinách, za 14 dní vše opakovat (tj. zvíře dostane celkem 4 injekce). Pozor, čas mezi injekcemi nesmí být kratší než 48 a delší než 52 hodin. U ježků do 300 g hmotnosti poloviční dávka (tj. 0,025 ml/100 g), za 14 dní (po dokrmení) už dávka celá (tj. 0,05 ml/100 g). Aplikace pod kůži jako u Dectomaxu a Ivomecu.
- Bohužel, častou sekundární komplikací u ježka (při silném napadení plicními parazity) bývá bakteriální infekce dýchacího ústrojí. K doléčení se používají antibiotika: např. Baytril 2,5% (fa Bayer), dávkování: 0,02/100 g - 3 až 5 dní za sebou, nebo Clamoxyl (dávkování - viz. Onemocnění dýchacího ústrojí).
POZOR! Tyto léky podávejte ježkům o hmotnosti nejméně 300 g. Pokud však ježek požadované váhy nedosahuje, ale napadení picními parazity je vysoké, léky použijte. Je to pro ježka jediná šance na přežití.
Uvedené preparáty mají široký záběr, pokrývají všechny důležité a nebezpečné plicní i střevní oblé červy, mimo tasemnici a motolici, které patří k červům plochým (zde použijte Droncit).

Léky proti parazitům zažívacího ústrojí
-Droncit (na 10 kg) - dávkování 1/4 tablety do hmotnosti 500g, 1/2 tablety nad 500 g. Působí pouze na ploché střevní červy - tasemnice, motolice.
-Dectomax, Ivomec - vysoce účinné preparáty proti většině oblých červů nejen dýchacího, ale i zažívacího ústrojí (škrkavky, vrtejši aj.).
-Proti plochým i oblým střevním červům lze použít i různé druhy univerzálních antiparazitik: Banminth, Lopatol, Flubenol aj. - poraďte se s veterinářem.
-Prostředky proti vnějším parazitům (tj. blechy, klíšťata)
-Bolfo (pudr, sprej - pro kočky) - Tento přípravek je pro ježky vhodný, je vysoce účinný proti blechám (ježek se nemusí koupat).
-Difusil H na dětské vši (popř. Difusil V) - Je účinný proti blechám. Ježek se opatrně postříká (pozor na obličejovou část), zabalí do ručníku a po uplynutí několika minut se opatrně opláchne vlažnou vodou. Ježek nesmí nastydnout! Nesmí se osušovat fénem!
-Klíšťata se zakapávají dětským olejem a vytáhnou pinzetou. Výborný je německý přípravek Ballistol (působí na klíšťata i roztoče).

Onemocnění dýchacího ústrojí
-Clamoxyl (širokospektré antibiotikum): Dávkování je 0,027 ml/l00 g hmotnosti ježka, 3 - 5 injekcí do kožní řasy na hřbetě, a to obden (tj. po 48 hodinách).Clamoxyl je úspěšně používán ve Velké Británii. V současnosti existuje celá řada nových antibiotik vhodných pro ježky.
Důležité upozornění
Neošetřujte ježky těmito preparáty: Helmirazin, Drontal, Frontline, Chloramphenicol - jsou pro ně nebezpečné !

PÉČE O JEŽČÍ KOJENCE
Našli jste opuštěné hnízdo s mláďaty a chcete je zachránit. Pokud bezpečně nevíte, co se s ježčí matkou stalo, počkejte cca 3 hodiny, zda se k mláďatům ještě nevrátí. Potom malé ježky seberte a umístěte doma v papírové krabici, kterou vystelete buničinou nebo čistými hadříky - neroztřepenými, olemovanými, bez poutek a děr (stará utěrka, ručník atd.). Prochladlá mláďata musíte zahřát a zajistit jim stálé teplo, jinak zemřou z prochlazení.
Do středu krabice umístíte láhev s ohřátou vodou obalenou ručníkem (nebo termofor), ježčí kojenci totiž neudrží tělesnou teplotu.
Aby se mládě nepřehřálo (a případně neuhynulo), musí mít možnost se od horké láhve vzdálit (to znamená, že krabice pro kojence nesmí být příliš těsná). Kojence musíte také přikrývat (třeba ručníkem).
Najdou-li se mláďata už rozlezlá mimo hnízdo a studená, jde s největší pravděpodobností již o sirotky.

Krmení ježčích kojenců
Nejvhodnější je sušené mléko pro koťata popř. štěňata (k dostání u veterinářů). Jiné druhy mléka jsou nevhodné.
Než "kočičí nebo psí" mléko seženete, můžete na nejnutnější dobu použít náhražku - šlehačku zředěnou převařenou vodou nebo fenyklovým čajem, a to v poměru: 2 díly vody (čaje) a 1 díl šlehačky. Tato náhražka udrží mládě chvíli při životě. Pamatujte, musíte použít pouze pravou neslazenou šlehačku, ne smetanu! P o z o r ! V žádném případě nepoužívejte kravské mléko!!
Množství potravy se řídí váhou. Denní dávka kočičího mléka pro ježčího kojence má být asi 25 % jeho váhy. Například mládě o váze 6o g by mělo dostat asi 15 ml mléka rozděleného na 8 dávek po 2 ml (6x přes den, 2x v noci). Ke krmení můžete použít injekční stříkačku, lahvičku pro panenky s dudlíkem aj.
Kojenec se položí na záda do dlaně levé ruky, jemně přidrží palcem za bříško - a může se začít krmit.

Po každém krmení je nutné masírovat bříško (i okolí řitního otvoru) navlhčeným prstem nebo vatovým tamponem, protože kojenci nejsou schopni se sami vyprazdňovat (ježčí matka to dělá jazykem).
Dosáhne-li mládě váhy cca 100 g můžete už do mléka (psího) přidat lžičku instantní rýžové kaše. Od 120-130 g je možné podávat kočičí konzervy nejlépe Whiskas (pro koťata), rozmačkané a zvláčněné vodou (kašovité).
Pokud mají ježci už zoubky (asi od 150 g váhy), můžete začít s normální potravou pro ježky (masové konzervy pro psy a kočky, vařené a pokrájené libové maso - hovězí, kuřecí atd.) - viz. další instrukce v kapitole "První pomoc ježkům - péče o ježčí mláďata".
P o z o r ! Když malí ježci přejdou na masitou potravu, nezapomeňte jim dávat vodu na pití (do nepřevratných misek). Voda musí být denně čerstvá a vždy k dispozici.
D ů l e ž i t é    u p o z o r n ě n í :
Blechy, klíšťata, muší vajíčka a larvy se u kojenců musí odstranit pouze mechanicky (třeba pinzetou). Nikdy u malých ježků nepoužívat spreje na hubení hmyzu! Nekoupat!


Zdroj: Zdena Dvorská, Útulek pro ježky, 267 26 Všeradice 66, (u Berouna), Telefon 311 684 185.