Liga na ochranu zvířat ČR
     Jablonec nad Nisou
Ú T U L E K    D Á Š E N K A

1 048 576. Co tohle vysoké číslo znamená? Čistě teoreticky: představte si, že jedna kočka má dvakrát do roka po dvou koťatech, za rok tedy čtyři potomky. Pokud se tyto čtyři kočky budou samy dál množit a každá bude mít taky čtyři koťata, za deset let už těch koček máte přes milion! Kdyby se pokaždé narodilo až osm koťat, vyšplhal by se jejich počet nakonec na více jak neuvěřitelnou miliardu!!! Jistě, je to jenom hypotetický výpočet. Pravděpodobně by se všech osm koťat ani nedožilo dospělosti, takže by se nemohla dál množit. Ale o to jde také. Říká se, že kočka má devět životů. Ve skutečnosti má opravdu jen jeden a většinou dost křehký. Možná právě proto, že se kočky poměrně snadno množí a mohou mít vysoký počet mláďat, musí existovat něco, co jejich počty redukuje na únosnou míru. Když pomineme likvidaci koťat a koček člověkem, jsou to nemoci, na které jsou kočky náchylnější a častěji na ně umírají než psi.

Kočka je domestikované zvíře, které si člověk ochočil už před 5 tisíci lety. Celou dobu ho provází a je na něm závislá. To už nikdo nezmění. Je proto naší povinností se o takové zvíře postarat, protože ochočené kočky nás narozdíl od svých skutečně divokých příbuzných potřebují. Žijí totiž s námi v prostředí, které jsme vybudovali a vytvořili my, lidé. V tomto prostředí také kočka nemá přirozené nepřátele a volně se množí. V některých lokalitách potom může dojít k přemnožení, což je zcela nevyhovující stav jak pro kočky, tak pro lidi, kteří zde žijí. Aby k něčemu takovému nedošlo, je nejlepším řešením nechat kočky vykastrovat.

Někteří lidé zastávají vůči kastraci zásadně odmítavý postoj. Argumentují tím, že je to nepřirozené, že kočka má mít koťata, že s přemnožením si příroda poradí, že je jim líto chudinky kočičky, která by měla podstoupit operaci atd. Tak tedy: jak už bylo řečeno, kočka nežije v přirozeném prostředí. Žije buď s člověkem, nebo je nucena postarat se sama o sebe v „nepřírodím“, lidském světě. Z vlastní zkušenosti víme, že lidé jsou schopni „redukovat“ počty koček obvykle takhle: topením koťat, nejlépe až ve věku pár týdnů a výše; koťata umlátit lopatou, mrštit s nimi o zeď, zahrabat do hnoje, spláchnout do záchodu, zalepit do krabice a hodit do popelnice, do příkopu, do cizího chléva, kde je ušlapou krávy. Dospělé kočky střílet, přejíždět autem, ukopat, nechat umřít hladem, vyhodit je někde na opuštěném místě, pokud možno březí nebo rovnou s koťaty. Že je to hororový scénář, který jsme schválně zveličili a že je něco takového nemožné? Je to daleko horší. Do útulku totiž přicházejí opuštěné kočky, kterým se podařilo tento masakr přežít, ale které zase málem skosila nemoc nebo několik měsíců živoření. Určitě tedy s námi budete souhlasit, že kastrace je vedle toho naprosto banální zákrok a jediné humánní řešení. Tento článek jsme napsali proto, protože nám každý rok umírají v náručí koťata, dospělé kočky a kocouři, kteří někoho omrzeli, někdo je vyhodil nebo je zkrátka nechal narodit a dál se o jejich osud nestaral („no a co, koček je přece spousta, když budu chtít, vždycky si nějakou seženu“). Přicházejí k nám vychrtlí, začervení, mají krvavý průjem, svrab v uších, vodu na plicích, staré a nezhojené rány. Kočky jsou vyčerpané stálými porody, kocourům chybí kus ucha, oko nebo mají tělo samý hnisavý absces z toho, jak se prali s jinými kocoury kvůli mrouskající se kočce. Jsou zubožení, mají bolesti. A jsme to my, kdo se je snaží zachránit, to my se musíme dívat, jak trpí, my jsme u toho, když je nakonec stejně musí veterinář uspat. A přitom by to měli vidět lidé, kteří jim to způsobili, lidé, kteří tvrdí, že kastrace je zbytečná, že oni si svou kočku nebo kocoura uhlídají, takže jim určitě neuteče a neztratí se až na ně přijdou touhy, že pro všechna koťata, která se případně narodí, najdou dobrý domov i když je všude koťat plno a nikdo je nechce. Mnozí lidé počítají i s tím, že nechtěná koťata dají do útulku a mají vystaráno. Jenže útulky podle zákona slouží pouze pro zvířata ztracená, jako přechodná stanice než si je vyzvedne původní, či se pro ně nenajde nový majitel. Zvířata, která svého majitele mají, nejsme povinni přijímat. Kdybychom to dělali, musel by se útulek několikanásobně zvětšit a musel by nás sponzorovat miliardář. Nehledě na to, že každoroční, „sezónní“ příval koťat do útulku bývá někdy obtížně zvládnutelný – koťat se může sejít velmi mnoho a pak stačí jedno jediné nemocné, kterému se podaří „prsknout bacila“ i přes všechna karanténní opatření na ostatní a katastrofa je na světě.

Během dní, kdy jsme tento článek psali, jsme u různých silnic sebrali tři zhruba roční, nekastrované kocourky, sražené autem. Není to příjemná práce.

Takže, pokud máte kočičku nebo kocourka a nad jejich kastrací váháte, přečtěte si, prosíme, toto shrnutí:

• kastrovaná kočka nemůže zabřeznout, takže odpadají starosti, co dělat s nechtěnými koťaty
• kastrovaná kočka je vitálnější, nevyčerpávají ji neustálé porody
• vůbec není nutné, aby kočka měla alespoň jednou za život koťata - to je pověra, která nemá žádné opodstatnění; kastrace snižuje riziko vzniku nádorů dělohy a mléčných žláz (hormonální injekce, které účinkují zhruba měsíc, obvykle vedou k zánětu dělohy, takže nakonec se kočička stejně musí podrobit operaci)
• kastrovaný kocour si neznačkuje své území velmi nepříjemně páchnoucí močí (pokud vám párkrát označkuje drahé kožené boty, sedačku, nábytek, auto, nebo se vám nedej bože vyčůrá do postele, ještě rádi ho necháte vykastrovat :-)
• není pravda, že kočka nebo kocour po kastraci ztloustne a přestane lovit myši - tloustnutí souvisí jenom s přecpáváním a z koček, které se jednou naučily myšky chytat, zůstanou výborní lovci až do smrti
• kastrované kočky a kocouři jsou přítulnější a pokud se provede kastrace včas, drží se více doma a netoulají se, takže se eliminuje riziko, že se při toulkách ztratí nebo je něco přejede
• kastrované kočky a kocouři jsou klidnější, tolik se neperou s ostatními (takže s nimi nemusíte ustavičně chodit k veterináři šít rány a „vypouštět“ abscesy, ze kterých vytéká hnis); snižuje se tím riziko nakažení smrtelnými chorobami, které se přenášejí krví, slinami, pohlavním stykem, z matky na plod
• i čistě bytové kočičky je dobré vykastrovat - kočka se mrouská zhruba každého půl roku, pokud nezabřezne, periody se zkracují, až se mrouská vlastně permanentně; může být taková kočka spokojená?
• kastrovaným kocourům a kočkám nic nechybí, nemají pocit, že o něco přichází, protože kastrací se snižuje "práce hormonů"
• kastrace je jednoduchá operace, která se provádí v celkové narkóze (u kocourků je výkon proveden jen za několik málo minut), rekonvalescence je poměrně krátká (záleží na jednotlivých případech - někteří kocourci už druhý den o ničem nevědí a dožadují se své každodenní procházky, u kočiček to trvá trochu déle, ale obvykle ne více než týden; zpočátku je nutné hlídat, aby si nevykousala stehy; se vším by vám měl poradit veterinář)

Jednooký Bert, o kterém si můžete přečíst na Kočky online je dalším důkazem, že se vyplácí kastrovat nejen kočky, ale i kocoury.

Na stránkách První společnosti za práva koček si můžete prohlédnout fotografie z kastrace kočičky a kocourka. Uvidíte, že operace je skutečně jednoduchá a zůstává po ní jen malá ranka, která se v případě kocourků ani nesešívá.

Všechno, co jsme tu napsali o kastraci koček, se v podstatě týká i pejsků a fenek. Kastrované fenky dvakrát do roka nehárají a nemohou zabřeznout. Pejskové zase neběží přes půlku města kvůli hárající fence, kde je cestou může něco srazit nebo se zatoulají. Spousta psů, kteří se dostanou do útulku, se ztratila právě z tohoto důvodu (proto je nutné, aby měl pejsek obojek se známkou nebo telefonním číslem, podle kterého se případně mohou dohledat majitelé). U fenek i pejsků se kastrací rovněž předchází vzniku nádorů.

V každém případě by vám měl celý postup operace i následnou péči o pacienta vysvětlit váš veterinář. Spoustu odpovědí naleznete i na internetových diskusních fórech.

Nechtěná a nemocná koťátka.