Liga na ochranu zvířat ČR
     Jablonec nad Nisou
Ú T U L E K    D Á Š E N K A

Simonka, Julinka, Zony, Molly a Megie, Bulíček, Rita, Adinka, Gábinka, Černobílek, několik koťat beze jména. To je jen malý výčet zvířat, která se k nám dostala tak říkajíc „přes plot“. Lidé nám hází kočky, psy a jejich mláďata přes branku útulku nebo je vyhazují v jeho okolí, uvazují je provázkem k plaňkám plotu, ke směrovkám a stromům okolo útulku, nacpou je do pytle nebo igelitky a tu pohodí někde poblíž. Dělají to proto, že už své zvíře z různých důvodů nechtějí, a tak svou odpovědnost přehazují na druhé. Neuvědomují si ovšem, že zvíře kterého se takto zbaví, vystavují obrovskému nebezpečí a místo toho, aby ho zachránili, spíše mu podepisují rozsudek smrti.

Často nám lidé hází zvířata přes plot v noci. Pokud se jedná o kočičku, zaleze si taková vystrašená chudinka někam do křoví, pod auto nebo do podobné „bezpečné“ skrýše. Když přijdeme ráno do útulku, vypustíme pejsky na zahradu, aby se vyvenčili a co myslíte, že se stane? Psi kočku vyčenichají a v lepším případě na ni začnou jen zuřivě štěkat, v horším ji považují za báječnou kořist, kterou musí chytit a zakousnout nebo aspoň pořádně prohnat. Dospělé kočce se může podařit utéct, ale malé kotě nemá proti několikahlavé smečce šanci. Na koho se pak máme zlobit? Na psy, kteří kotě roztrhají nebo zaženou, či na toho, kdo chtěl kotěti „pomoci“ a takhle hloupě se ho zbavil?
Pokud za plotem přistane pejsek, situace může být podobná. Pro útulkové psy je to prostě vetřelec, kterého musí upozornit, že oni jsou tu doma a on je pouhým nováčkem. Drtivá většina útulkových psů se chová spořádaně a nejsou to žádní zabijáci. S nově příchozími pejsky je ale seznamujeme zásadně pod dohledem a opatrně. Jak je ovšem máme seznámit s pejskem – „záploťákem“, kterého objeví v nějakém koutě dřív než my?

Tenhle provázek s řetízkovým obojkem jsme našli jednoho rána na plotě. Pes chyběl.

Další pádný důvod proč se zvířete nezbavovat hozením za plot je ten, že zvíře může utéct. Podhrabe se, podleze, přeleze nebo přeskočí plot a uteče pryč. Když je pejsek přivázaný, překouše vodítko (častěji spíš jen provázek) nebo se vyvlékne z obojku. Pokud se neschová někde v okolí, je mizivá šance, že ho ještě najdeme. Takový pes nebo kočka skončí jako tulák na ulici, živoří, chřadne, onemocní, zemře. Nebo ho přejede auto či vlak, který nám projíždí před domem. Stalo se, že nám zavolali z drah, že nedaleko útulku leží na kolejích sražený pes a „blokuje dopravu“. Všeho jsme nechali a jeli tam. V příkopu u kolejí ležel nárazem odhozený malý pejsek, byla to mladá fenečka, moc hezounká. Byla ještě naživu, takže jsme ji honem odvezli na veterinu. Pan doktor ji vyšetřil, udělal rentgen a konstatoval, že fenka má natřikrát přeraženou páteř, necitlivé tlapky a že se na ně už nikdy nepostaví. Doporučil eutanazii. Když jsme se vrátili do útulku, našli jsme na plotě provázek. Byl stejný, jaký měla fenečka na obojku. Domníváme se, že její pán přijel večerním či nočním vlakem do stanice u útulku, fenku nám přivázal k plotu a zase odjel. Pro fenečku nebyl problém provázek překousat a vydat se zpátky za páníčkem. A protože nejspíš přijeli vlakem, šla po kolejích...

Chápeme, že se lidé mohou dostat do různých potíží a krizových životních situací, kdy se již nadále nemohou o své zvíře starat. Pokud ho přivedou k nám, jsme ochotni zvířátko za určitý poplatek převzít a najít mu nový domov. Naše možnosti jsou ovšem omezené. Nemůžeme přijmout zvíře, pokud pro něj zkrátka nemáme v přeplněném útulku místo nebo pokud máme zrovna karanténu kvůli nemoci (často kvůli kočičí rýmě, která může kočičku s oslabenou imunitou i zabít). Mnoho lidí tohle ale nechápe, jsou přesvědčeni, že je naší povinností převzít všechna zvířata, která nám přinesou, od toho přeci útulky jsou. Argumentují tím, že když to neuděláme, pohodí je někde v lese nebo u silnice, takže si to máme dobře rozmyslet, a navrch přidají ještě pár šťavnatých nadávek na naši adresu. Přesvědčují nás, že si zvíře nemohou nechat, protože už jedno doma mají a další mít nemůžou, že už to prostě nezvládají, že se jim narodilo moc štěňat/koťat a nikdo je nechce (o kastraci přitom nechtějí ani slyšet), že je to nechtěné dědictví a oni že se nebudou starat o čtrnáctiletého starocha po babičce, to radši ať umře v útulku, a tak podobně.
Je nám jasné, že hodně lidí, kteří se zbaví zvířete tím, že ho někde pohodí a dál se nestarají o jeho osud si tenhle článek nikdy nepřečte nebo ho prostě nebude brát vážně. Protože se ale v poslední době případy zvířat hozených přes plot množí, jsme nuceni na tento problém upozornit. Slušné lidi prosíme: pokud máte doma zvířátko, o které se nemůžete dále starat, pokuste se pro něj nejprve sami najít nový domov prostřednictvím známých, inzerce, letáků apod. Někdy to chvíli trvá, ale pokud budete vytrvalí, nakonec nové majitele seženete. Pokud je situace urgentní, můžete obvolat útulky v okolí, zda jsou ochotní a hlavě zda se mohou zvířete ujmout. Tohle je ale opravdu nouzové řešení, protože většina útulků je plná. Obvykle však nabízejí alespoň možnost inzerovat zvířátko na svých webových stránkách nebo jsou ochotni předat kontakt případným zájemcům, kteří útulek navštíví.

Zvířata jsou živými tvory, cítí bolest, smutek i radost zrovna jako lidé. Podle zákona si proto zasluhují pozornost, péči a ochranu. Každý, kdo zvíře opustí s úmyslem se ho zbavit, i tak že ho uváže u útulku, porušuje zákon a může být za to stíhán.